Cesta čaje

Principy, smysl a tradice Cesty čaje Urasenke

Principy Cesty čaje

​

Studium Cesty čaje, Chado, je úkolem na celý život a je také zrcadlení běhu života. V nespočtu druhů příprav čaje, v květinové výzdobě čajové místnosti, zvoleném náčiní i svitku zavěšeném ve výklenku místnosti se odráží koloběh měnící se v průběhu čtyř ročních období. Vše je pečlivě připraveno tak, aby se hostitel a hosté mohli sejít v klidné, uvolněné a vnímavé atmosféře.

Wa, kei, sei, džaku aneb čtyři principy Cesty čaje

Jediným záměrem hostitele je zajistit hostům příjemný a nezapomenutelný prožitek vzájemné blízkosti a neopakovatelnosti čajového setkání. A tak našlapování po Cestě čaje není jen snahou o zvládnutí etikety, rolí při čajovém setkání či dosažení dokonalosti v manipulaci s čajovým náčiním, ale je především o vnímavosti, o pokoře i o ochotě postoupit své pohodlí druhému. S tím souvisí také čtyři principy Cesty čaje, japonské výrazy wa, kei, sei, džaku můžeme přeložit jako harmonie, úcta, čistota a zklidněná mysl.

Umění dávat

Cesta čaje je uměním dávat. Dávat nejen misku lahodného čaje, v níž se skrývá hostitelova práce a úsilí, ale dávat druhému také sám sebe. Cesta čaje je ale i uměním přijímat druhé takové, jací jsou. Setkávat se s nimi bez předsudků, bratrským způsobem, který nečiní ani nehledá rozdíly, naopak snaží se najít porozumění, souznění a společnou vůli.

​

Smysl Cesty čaje

​

Naučit se lépe vycházet s lidmi, naučit se dívat na svět kolem otevřenýma očima a vnímat to, kolem čeho většina lidí chodí bez povšimnutí. Naučit se vnímat krásu zdánlivě obyčejných věcí a situací, naučit se zachytit a užít si každičký neopakovatelný okamžik našeho života. O smyslu studia by se dala napsat celá kniha a je velmi obtížné veškeré přínosy studia vysvětlit. Japonci říkají: „Nauč se základy a otevře se ti cesta.“

Jakmile začnete studovat, začne se i Vám Vaše cesta otevírat a začnete být schopni vnímat, co vše Vám studium dává.

Přesto, nebo právě proto, může podstatu studia Cesty čaje každý vidět někde jinde. Pro někoho to může být zvládnutí vlastní techniky přípravy čaje a schopnost pohostit tímto způsobem své přátele. Pro někoho je to způsob odpočinku, relaxace a vyvážení svého uspěchaného všedního života. Může to být i zlepšení schopnosti ovládat se, být trpělivý, naučit se dělat věci naplno a poctivě.

​

​

Tradice Cesty čaje

​

Tradice „Cesty čaje“ školy Urasenke vychází z principů, které v 16. století formuloval největší z mistrů čaje Sen no Rikjú (Sóeki). Po Rikjúově smrti, ke které byl za nejasných okolností odsouzen tehdejším vládcem Japonska Tojotomi Hidejošim zaznamenal rod Sen násilný rozpad. Po nějaké době se však naštěstí podařilo prosadit jeho rehabilitaci a mistrův adoptivní syn Šóan (Sódžun) získal svolení přenést otcův majetek na místo zvané Ogawa (v blízkosti chrámu Hompódži v Kjótu) a vyučovat tu čaji.

Po čase převzal vedení Sótan, údajně syn mistra Šóana a jeho ženy Okane, dcery mistra Rikjúa. Sótan zasvětil svůj další život čaji v těsném propojení s učením zenu (zcela v duchu svého nazírání na čanoju, postavil malý čajový domek nazvaný Konničian, tzn. „Chýše tohoto dne“). Po Sótanovu odchodu do ústraní byl majetek rodu rozdělen mezi jeho syny: přední část sídla připadla staršímu synovi Sósovi, který tu založil školu Omotesenke a zadní trakt s chýší Konničian zdědil nejmladší syn Sóšicu (Sensó), který založil tradici školy Urasenke. Jména „Ura“ (zadní trakt) a „Omote“ (přední trakt) figurující před jménem rodu (Sen-ke, tzn. „Senův rod“) ukazují tedy pouze na vzájemnou pozici zděděných částí rodového sídla.

Majetek v Ogawě přecházel z generace na generaci a spolu s ním bylo předáváno i umění čanoju tak, jak jej stanovil Sen Rikjú. Pozdější Oiemoto (hlava rodu), mistr Tantansai v roce 1949 položil základy Nadace Urasenke, která významně podpořila zejména mimojaponské zájemce o studium Cesty čaje.

V roce 1964 se ujal vedení již 15. následovník zakladatele tradice Cesty čaje rodu Senů, Velmistr Sen Sóšicu XV. (Hóunsai). Díky jeho snahám zaznamenal Čajový obřad další významný vzrůst popularity, nejen v Japonsku ale i za jeho hranicemi. V současnosti má škola Urasenke na 80 zahraničních poboček (nestarší na Hawaii dále pak ve Spojených státech, Austrálii, ale také v Evropě – v Paříži, Sofii, Moskvě a od dubna roku 2000 také v Praze) a počtem svých stoupenců zaujímá vedoucí pozici před ostatními školami.

Mistr Sen Sóšicu XV. rozpoznal velký potenciál, který v sobě Čajový obřad má pod mistrovým vedením vyjíždí představitelé školy do zahraničí, aby tam prostřednictvím výkladů a demonstrací rozvíjeli mimojiné porozumění pro přirozenost jemné duše japonské kultury. Aby představil Čajový obřad v jeho pravé podobě daroval mnoha institucím čajové zahradní domky i s vybavením.

Koncem 70. let byl v Kjótu při tříleté vyšší odborné škole čajového obřadu patřící pod patronát nadace Urasenke, otevřen program studia Čajového obřadu pro zahraniční stipendisty. Tento program pak nese výstižný název – Midorikai – Zelené společenství. Už více než dvacet let přijíždějí do Kjóta lidé z různých koutů světa, lidé rozdílných věků a profesí, aby tu po celý jeden rok studovali umění Cesty čaje.

Mistr Sen Sóšicu rovněž každoročně organizuje semináře o čajovém obřadu a kultuře v Honolulu. Vydává a rozesílá periodika: „Chanoyu Quaterly“ a „Urasenke Newsletter“ (obsahují články s tématikou Čajového obřadu a japonského umění). Publikoval také řadu informačních materiálů a knih (u nás vyšla kniha „Cesta čaje – mysl čaje“). Za svoji pozoruhodnou aktivitu je uznáván a ctěn nejprestižnějšími akademickými institucemi na celém světě.

Koncem roku 2002 byl jmenován novým Velmistrem Zabósai Sen Sóšicu, syn Hóunsaie, aby se stal 16tým pokračovatelem tradice Cesty čaje – Urasenke.